Zápis z třicátého osmého zasedání Sekce ÚR a SŘ v rámci České společnosti pro stavební právo ze dne 2.4. 2015
Přítomni: Flegel (ČSSP), Krejčová (ČSSP, MHMP), Tomšík (KÚ Jihočeského kraje), Hodina (ČSSP, KÚ Jihočeského kraje), Štvánová (KÚ Plzeňského kraje), Milerová (KÚ Plzeňského kraje), Szentesiová (ČSSP, IPR), Kejvalová (ČSSP), Kývalová (ČSSP, KÚ Jihomoravského kraje), Pírková (ČSSP, Skanska), Zeman (ČSSP, KÚ Zlínského kraje), Pacák (ČSSP, KÚ Královéhradeckého kraje), Zbíral (ČSSP, SÚ Dobříš), Kotasová (ČSSP, SÚ P4), Koptíková (ČSSP, SÚ P4), Dvořák (MŽP), Hrdonková (MMR), Krejčová (ČSSP, MHMP), Klimeš (KÚ Pardubického kraje), Němcová (Magistrát Pardubice).
1. Zasedání zahájil Flegel, přivítal přítomné a přednesl návrh programu.
2. Byla podána informace k chystané novele SZ:
Připravovaná novela SZ navrhuje upravit povolování staveb ve formě jednotného (integrovaného) povolení zahrnujícího v pojetí české právní úpravy v prvé řadě územní rozhodnutí a stavební povolení, a to jak pro jednotlivé stavby, tak pro soubory staveb (i staveb speciálních, příp. jiných v působnosti několika stavebních úřadů), dále integrující posuzování vlivů na životní prostředí a popřípadě další povolovací rozhodnutí nezbytná k provedení stavby.
Připravovaná novela SZ by měla umožnit vést jedno řízení také u staveb, které jsou v současné době v působnosti několika samostatně rozhodujících stavebních úřadů.
Novela zachovává současnou úpravu samostatného územního řízení a stavebního řízení, a tedy i možnost investora zvolit si současný postup a nevyužít připravovaný institut jednotného řízení. Nynější úprava zůstane zachována včetně kompetencí.
Plánovaná účinnost je červen 2016.
3. Rozsudek NSS sp.zn. 9 As 218/2014 z 12.3. 2015 – týkající se návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, v části koridoru pro umístění stavby D173 označeného jako „silnice II/335: úsek Lipany – Světice“.
Navrhovatel brojil proti zásahu do práva na příznivé životní prostředí a na ochranu zdraví, nevyhodnocení synergických a kumulativních vlivů a vlivů na lidské zdraví, zásahu do práva na podnikání.
Krajský soud odmítl návrh s tím, že případné nedostatky zpracované SEA k napadené ZÚR (absence posouzení kumulativních a synergických vlivů i vyhodnocení vlivů na veřejné zdraví) zjevně nejsou v příčinné souvislosti, jež by měla vést ke zrušení ZÚR v napadené části.
K námitce nerespektování zásady kontinuity územního plánování (porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání) soud uvedl, že pro odpůrce neplyne jakákoliv zákonná povinnost respektovat územně plánovací dokumentaci nižšího stupně.
NSS zamítl kasaci, uvedl, že souvislost mezi namítaným nedostatečným vyhodnocením synergických a kumulativních vlivů a snížením hodnoty nemovitostí, popř. omezením práva na podnikání, nalézt nelze.
NSS odkázal na rozsudek ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012-105, i při přezkumu vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů konkrétního záměru v kombinaci s dalšími záměry vymezenými v zásadách územního rozvoje, „je třeba dbát zásady minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace. Podle této zásady soud toliko přezkoumává, zda posouzení má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní a zda bylo zohledněno v navazujících rozhodovacích procesech. Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří. Je proto namístě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly obzvlášť obezřetně.“
4. Rozsudek Krajského soudu v Brně sp.zn. 67A 15/2014 z 23.1. 2015 – zrušení změny ÚP č. 3/2014 Města Brna.
Problematika zapracování schválených úprav ÚP.
Soud dospěl k závěru, že změna územního plánu není přezkoumatelná v části měnící dosavadní územní plán ve stanovení využití funkčních ploch a indexu podlažní plochy. V těchto částech odpůrce porušil pravidla řádného procesu tím, že tyto části, z pohledu celku podstatné, postrádají rozhodovací důvody, jež jsou základním předpokladem pro posouzení v rámci čtvrtého a pátého kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy.
Napadená změna územního plánu podle soudu nesplňuje základní požadavek plynoucí z § 173 odst. 1 správního řádu, tedy řádné odůvodnění, což vyvolává nepřezkoumatelnost.
Soud byl nucen zrušit celou změnu ÚP. Za situace, kdy by jednotlivé části změny územního plánu byly oddělitelné, a tedy postačilo by zrušit změnu územního plánu v těchto částech, přitom by bylo možno zrušení těchto částí ve zrušujícím rozsudku srozumitelně vyjádřit, mohly by shora uvedené důvody vést ke zrušení jen částí pro nepřezkoumatelnost spočívající především v nedostatku důvodů (a zčásti i nesrozumitelnosti).
5. Byla projednána problematika požadování finančních příspěvků za vybudování inženýrských sítí jako podmínek pro souhlas obcí s napojením a souhlas se záměrem.
Podle § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích nesmí být možnost napojení na vodovod nebo kanalizaci podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění.
Podle zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích je možné vybírat poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace; sazba poplatku přitom nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možnosti připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto možností.
Otázka, zda požadovaná plnění představují poplatek nebo jiné finanční plnění za připojení na vodovod či kanalizaci ve smyslu § 8 odst. 5 věty první zákona o vodovodech a kanalizacích, nebo finanční příspěvek na vybudování inženýrských sítí, včetně jí financovaných veřejných částí přípojek k jednotlivým stavebním parcelám.
Zákon o místních poplatcích ani jiný zákon nezakazují dohodu mezi obcí a vlastníky pozemků, v níž se vlastníci pozemků zaváží finančně přispět obci na vybudování infrastruktury (kanalizace, vodovodu apod.), která jim bude ku prospěchu (zvýší hodnotu jejich pozemků).
Byl diskutován judikát NS sp.zn. 33 Cdo 3225/2011 a Krajského soudu v Praze č.j. 25 Co 101/2014.
6. Kejvalová podala informaci k projednávání a přípravě novelizace nařízení č. 11/2014 hl.m. Prahy, tzv. Pražských stavebních předpisů (PSP).
7. Proběhla diskuse nad umisťováním staveb studen určených k jiným účelům, než k získání pitné vody, konkrétně k otázce, zda lze studnu pro užitkovou vodu umístit v kratší vzdálenosti od zdroje znečištění, aniž by byla nutná výjimka z ust. § 24a vyhlášky č. 501/2006 Sb.
Problém definice pojmu „studny individuálního zásobování vodou“.
Bylo upozorněno na judikát NS č.j. 33 Cdo 670/2012. Z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost vybavit RD pitnou vodou.
8. Rozsudek NSS č.j. 5 As 10/2013 z 19.12. 2014 – definice veřejného zájmu ve vazbě na politické činnosti. Souhrnné hodnocení okolností převahy veřejného zájmu. Případ týkaqjící se výjimky z ust. § 56 z.č. 114/1992 Sb.
9. Rozsudek NSS č.j. 8 As 41/2014 z 27.1. 2015 – k námitkám účastníka proti projektové dokumentaci a ust. § 159 SZ.
Podle NSS se v územním řízení plně projevuje zásada materiální pravdy. Stavební úřad je povinen zjistit všechny okolnosti potřebné k vypořádání námitek a k ochraně práv účastníků řízení. Odpovědnost za zjištění skutkového stavu v žádném případě nemůže přenést na projektanta, který zpracoval dokumentaci, jež tvoří povinnou přílohu žádosti o vydání územního rozhodnutí.
Pokud by stavební úřady pouze nekriticky přejímaly veškeré informace nutné k vydání rozhodnutí z dokumentace předložené žadatelem, ztratil by význam nejen § 12 odst. 4 písm. a) zákona o výkonu povolání, ale celé územní řízení.
Stavební úřad se musí vypořádat s řádně vznesenými námitkami, o nichž se účastníci nedohodli. Je nepřijatelné, aby tyto rozpory vyřešil tak, že plně přijme stanovisko žadatele, aniž by věc sám posoudil. Jestliže pro posouzení určité otázky příslušné úřední osoby nemají dostatečnou odbornou způsobilost, je nutno postupovat dle § 56 správního řádu.
Ustanovení § 159 stavebního zákona neznamená, že by autorizované osoby měly suplovat roli stavebního úřadu nebo že by stavební úřady mohly na tyto osoby přenášet odpovědnost za dostatečné zjištění skutkového stavu potřebné k vydání územního rozhodnutí.
10. Dvořák podal informaci k novele EIA (z.č. 39/2015 Sb.) a zákona o ochraně ZPF (z.č. 41/2015 Sb.), které vstoupily v účinnost.
Novela EIA:
Výsledek řízení o posouzení vlivů na životní prostředí se stane závazným stanoviskem ve smyslu § 149 SŘ.
Právní status správního rozhodnutí bude přiznán negativnímu závěru zjišťovacího řízení, proti kterému bude možné uplatnit řádný opravný prostředek a případně též brojit žalobou ve správním soudnictví.
V případě pozitivního závěru zjišťovacího řízení (tj. závěru zjišťovacího řízení, který stanoví, že záměr procesu EIA podléhá), se bude jednat o usnesení, které se pouze poznamenává do spisu. Proti takovému usnesení nebudou přípustné řádné opravné prostředky a usnesení nebude podléhat ani samostatnému soudnímu přezkumu.
Identita záměru podrobeného posuzování vlivů na životní prostředí bude ověřována prostřednictvím verifikačního závazného stanoviska, jímž orgán EIA potvrdí, že nedošlo ke změnám záměru předkládaného do povolovacího řízení (oproti stavu záměru posouzenému procesem EIA), které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí.
Z hlediska Komise problematický bod zajištění požadavků EIA směrnice v případě posuzování vlivů na životní prostředí postupem předvídaným § 91 stavebního zákona byl vyřešen zrušením předmětného ustanovení stavebního zákona.
Novela zákona o ochraně ZPF:
Akcentuje ochranu nejkvalitnějších půd – půdy zařazené do I. a II. třídy ochrany. Tuto půdu lze odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu.
V konkrétních případech může dojít např. k poměřování veřejného zájmu na ochraně nejkvalitnějších zemědělských půd a zájmu na dopravní infrastruktuře (a dalších), kdy důsledky „vyhnutí“ se půdám I. a II. třídy ochrany při výstavbě rychlostní komunikace by byly výrazně horší pro jiné veřejné zájmy (např. ochranu přírody a krajiny), či by představovaly nepoměrně větší zábor půd, byť méně kvalitních.
pro objektivní posouzení zásahu do zemědělského půdního fondu (jeho organizace, důsledky na ostatní složky životního prostředí) musí orgán ochrany zemědělského půdního fondu znát záměr jako celek.
Oproti stávající právní úpravě je též doplněna podmínka použití tohoto ustanovení, tj. oznámení zahájení nezemědělského využití. Dosavadní neznalost počátku vzniku odnětí kratšího než jeden rok znemožnila v praxi účinné sankcionování neoprávněného odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu.
Novela vymezuje předmět odnětí. Reaguje tak na problémy v praxi, kdy je odnímán souhlasem celý stavební pozemek, avšak v rozporu s tímto je jinak proveden zápis v katastru nemovitostí.V praxi se často pod tlakem žadatelů odnímá pouze zastavěná část stavebního pozemku, aby zbytek stavebního pozemku nezůstal v druhu pozemku „ostatní plocha“, která je přísněji zdaněna.
Zapsal: Flegel
