Zápis ze čtyřicátého třetího zasedání Sekce ÚR a SŘ v rámci České společnosti pro stavební právo ze dne 3.12. 2015

Přítomni: Flegel (ČSSP), Mareček (ČSSP), Krejčová (ČSSP, MHMP), Tomšík (KÚ Jihočeského kraje), Jakoubková (ČSSP, SÚ Praha 5), Teršl (ČSSP, SÚ Praha 12), Kejvalová (ČSSP), Pintová (ČSSP), Smíšek (ČSSP, KÚ Středočeského kraje, „Mikuláš“), Holendová (ČSSP, KÚ Středočeského kraje, „Čert“), Ježek (ČSSP, SÚ Praha 15), Milerová (ČSSP, KÚ Plzeňského kraje, „Anděl“), Štvánová (ČSSP, KÚ Plzeňského kraje), Machata (ČSSP, MMR), Gregorová (ČSSP, Ombudsman), Večeřová (Ombudsman), Hodina (ČSSP, KÚ Jihočeského kraje), Jedinák (ČSSP), Janečková (MHMP), Kotasová (ČSSP, SÚ Praha 4), Koptíková (ČSSP, SÚ Praha 4), Hrdonková (MMR), Szentesiová (ČSSP, IPR), Nováček (ČSSP, MHMP), Schneiderová (ČSSP, KÚ Jihomoravského kraje), Němcová (Magistrát Pardubice), Špačková (ČSSP, SÚ Brandýs n L), Bukovský (ČKAIT), Doležal (ČSSP), Hireš (ČSSP), Jedinák (ČSSP), Zeman (ČSSP, KÚ Zlínského kraje), Morávková (ČSSP, KÚ Zlínského kraje).

1. Zasedání zahájil Flegel, přivítal přítomné a přednesl návrh programu.

2. Rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 9A 40/2015 z 10.6. 2015 – zamítnutí návrhu na zrušení části aktualizace č. 1 ZUR Prahy – MÚK Beranka (D11).

Soud optikou míry soudního přezkumu neshledal žádné podstatné, nezanedbatelné vady v procesu pořizování Aktualizace č. 1 ZÚR a tedy ani nezákonnost napadené části OOP. Navrhovatelka podle soudu své tvrzení o nesprávné aplikaci novely stavebního zákona nepromítla do konkrétních projevů nezákonnosti Aktualizace č. 1 ZÚR, které by mohly zasáhnout její vlastnická práva k nemovitostem v území.

Je-li OOP podkladem pro další rozhodování v území v rámci nižšího stupně územně plánovací dokumentace, nelze na úrovni ZÚR předurčovat a zohledňovat jiný zdroj zástavby, není-li v daném OOP záměrem kolizním (kolizní záměry Městský soud v Praze posuzoval např. ve svém rozsudku 9A 113/2012).

Míru konkretizace ZÚR, jejich obsah a vztah k Politice územního rozvoje vyložil již Nejvyšší správní soud v rozsudcích č. j. 9 Ao 3/2009 a č. j. 6 Ao 6/2010, vycházeje dle ust. § 31 stavebního zákona z toho, že jde o koncepční nástroj, který stanoví priority územního rozvoje v celorepublikových a mezinárodních souvislostech, přičemž v Zásadách územního rozvoje dle § 36 stavebního zákona se pak stanovují v nadmístních souvislostech základní zásady rozvoje kraje jako celku a základní podmínky pro rozvoj jednotlivých obcí.

Bylo upozorněno, že soud projednává další návrhy na zrušení ZUR ve vztahu k letišti a pražskému okruhu.

3. Rozsudek KS v Plzni sp.zn. 30A 87/2015 z 30.9. 2015 – zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu na spalovnu odpadů.

Ustanovení § 9a odst. 4,5 zák. č. 100/2001, ve znění účinném od 1.4.2015 ukládá příslušnému orgánu EIA vydat pro účely navazujícího řízení, kterým ve smyslu § 3 písm. g) novelizovaného zákona o EIA je i předmětné stavební řízení o povolení stavby, též závazné stanovisko k ověření změn záměru. Účelem tohoto tzv. verifikačního závazného stanoviska je posouzení, jestli záměr není ohledně jeho rozsahu, kapacity, či užité technologie výrazně odlišný od dokumentace EIA.

Ust. § 9a odst. 4 a 5 cit. zákona je opět nezbytné vykládat v návaznosti na příslušná přechodná ustanovení obsažena v čl. II. bod 2. novele zák. č. 100/2001 Sb., účinná od 1.4.2015, podle kterých povinnost opatřit vždy verifikační stanovisko platí i pro řízení zahájená před 1. dubnem 2015, tj. před zmíněnou novelou zákona EIA.

4. Zasedání bylo přerušeno náhlým příchodem Mikuláše, Čerta a Anděla. Po úspěšném přezkoušení náhodně vybraných účastníků ze Stavebněprávního Desatera a chvilce poezie bylo pokračováno v programu.

5. Rozsudek NSS č.j. 4 As 215/2015 z 6.11. 2015 – k povaze rozhodnutí vydaného podle ust. § 175 odst. 5 SZ

Rozhodnutí, kterým se nařizuje vlastníku nemovitosti povinnost umožnit oprávněné úřední osobě vstup do nemovitosti dle § 172 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006, může zasahovat do hmotných práv dotčené osoby (do práva vlastnického a práva na ochranu nedotknutelnosti obydlí), proto nemá povahu rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s.

6. Rozsudek NSS č.j. 2 As 132/2015 z 1.11.2015 – k umístění stavby navzdory stavební uzávěře

MS Praha dospěl k závěru, že stavba se nachází v oblasti klidu Šárka – Lysolaje.

Stavební uzávěra, která zde platí od roku 1990 podle čl. 3 odst. 2 písm. b), odst. 3 vyhlášky č. 8/1990 Sb., o zřízení oblastí klidu v hlavním městě Praze (dále jen „vyhláška o zřízení oblastí klidu“), a vyhlašování stavební uzávěry pro tyto oblasti, nebyla v průběhu doby platnosti této vyhlášky nikdy zrušena.

Podle městského soudu se ve vztahu ke stavební uzávěře neuplatní závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 23. 10. 2013, č. j. 4 Ao 9/2011 – 191, neboť stavební uzávěra nebyla stanovena opatřením obecné povahy, nýbrž obecně závaznou vyhláškou vydanou v rámci samostatné působnosti. Ta nemůže být měněna opatřením obecné povahy a nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví jako opatření obecné povahy.

Nejvyšší správní soud nepovažuje za dostatečný závěr městského soudu, že stavební uzávěra byla vymezena obecně závaznou vyhláškou, která nemůže být měněna opatřením obecné povahy a nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví.

Již dříve se Nejvyšší správní soud vyslovil, že existence stavební uzávěry je možná pouze na nezbytně nutnou dobu potřebnou k projednání a vydání této územně plánovací dokumentace (viz judikatura, na jejíž závěry odkazují citované zrušující rozsudky – rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2013, č. j. 4 Ao 9/2011 – 191, ze dne 21. 2. 2012, č. j. 4 Ao 8/2011 – 69, ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012 – 53, nebo ze dne 17. 6. 2011, č. j. 7 As 27/2011 – 102).

Překračuje-li stavební uzávěra tento svůj účel, stává se její užití v konkrétním případě nezákonným, což musí soudy ve správním soudnictví k námitce reflektovat. Nejedná se o samostatné přezkoumání opatření obecné povahy či obecně závazné vyhlášky (která však v tomto případě bezpochyby je opatřením obecné povahy v materiálním smyslu), ale o zohlednění excesů spojených s aplikací podkladových aktů rozhodnutí.

Posuzovaný případ je podle NSS dobrým příkladem problému, kdy dochází k aplikaci stavební uzávěry i řadu let po jejím vydání, přestože očividně pominul její účel, protože omezení jí stanovené nebylo přeneseno do přijatého územního plánu. Výklad městského soudu by řadil vyhlášenou stavební uzávěru nad zákon a ústil v její faktickou nezměnitelnost jinými prostředky než normotvornými (zrušením vyhlášky), což by popíralo závěr citované judikatury, která nahlíží na institut stavební uzávěry poměrně restriktivně, neboť se jedná o výrazný zásah do práv dotčených osob.

7. Rozsudek NSS č.j. 2 As 198/2015 z 4.11. 2015 – k obraně účastníka v případě nepředání odvolání odvolacímu orgánu prvoinstančním orgánem, uplatnění žalob podle § 79 nebo § 82 s.ř.s.

Nejvyšší správní soud tak nepřisvědčil názoru krajského soudu, který měl za to, že nečinnostní žalobou se žalobce nemohl v daném případě bránit proti odvolacímu správnímu orgánu, neboť tento orgán neměl spis ve své dispozici. Není totiž povinností účastníka řízení, aby sám zjišťoval, kde se spis zrovna nachází.

Účastník řízení má však právo na to, aby rozhodnutí o jeho odvolání bylo vydáno ve lhůtách.

V odvolacím řízení je to odvolací správní orgán, kdo je procesně „odpovědný“ za bezprůtahový průběh odvolacího řízení. Účastník řízení, který má za to, že se v odvolacím řízení projevují průtahy, proto musí svou snahu o nápravu směřovat především vůči odvolacímu orgánu.

Pro úspěch případné navazující soudní ochrany účastníka řízení je nicméně klíčové, aby se tento obrátil postupem podle § 80 odst. 3 věty druhé správního řádu na odvolací správní orgán.

Nečinnost prvostupňového správního orgánu je v tomto smyslu plně přičitatelná odvolacímu správnímu orgánu, neboť je to v posledku odvolací orgán, který je jednak hlavním aktérem řízení o odvolání, jednak je zpravidla tím, kdo má nástroje k odstranění nečinnosti správního orgánu prvního stupně (§ 80 správního řádu). Je věcí veřejné správy jako celku, aby navenek vůči účastníkům řízení vystupovala jednotně a zákonným způsobem a aby její jednotlivé články postupovaly v patřičné vzájemné koordinaci a bez průtahů.

8. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 46 A 103/2013 z 30.9. 2015 – „vánoční rozsudek“ k běhu lhůty přes vánoční svátky a výskytu vzácné snovačky červenonohé.

Soud posuzoval „charakter období“, kdy mohl účastník uplatnit námitky, neboť je známo, že činnost správních orgánů bývá „spíše utlumena“.

9. Byla podána informace k novele zákona o veřejném zdraví č. 267/2015 Sb.

Vyloučení veřejných produkcí hudby provozovaných ve venkovním prostoru (tedy nikoli v budovách) z pojmu „hluk“. Takový hluk by měly od účinnosti novely zákona regulovat obce za použití nástrojů, které upravuje zákon o obcích, především obecně závazných vyhlášek.

Žadatel o vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo společného souhlasu ke stavbě zdroje hluku nebo chráněné stavby do území zatíženého zdrojem hluku předloží příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví pro účely vydání jeho stanoviska jako dotčeného orgánu státní správy měření hluku a návrh opatření k ochraně před hlukem. Stejnou povinnost má žadatel, který hodlá předložit stavebnímu úřadu návrh veřejnoprávní smlouvy a žadatel o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení ke stavbě zdroje hluku nebo chráněné stavby.

Pokud jde o uvedené měření hluku, odkazuje zákon na ust. § 32a, tedy může ho provést jen držitel osvědčení o akreditaci podle zákona technických požadavcích na výrobky nebo držitel autorizace podle § 83c.

10. Byla podána informace k přípravě novely SZ s předpokládanou účinností 1.1. 2017.

11. Byla podána informace k průběhu projednávání PSP (nařízení, kterým se mění nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy) v Praze.

PSP byly odeslány do Brusely k notifikaci.

12. Dále byly diskutovány vybrané problémy aplikační praxe:

a) režim povolování vodních vleků,

b) postavení exekutorů ve vyvlastňovacím řízení,

c) způsobů přezkumu kolaudačních souhlasů – přezkumné řízení,

d) charakteru motokrosové dráhy jako stavby a jejímu režimu podle SZ.

Zapsal: Flegel