Zápis z třicátého šestého zasedání Sekce ÚR a SŘ v rámci České společnosti pro stavební právo ze dne 5.12. 2014

Přítomni: Flegel (ČSSP), Holendová (ČSSP, KÚ Středočeského kraje), Smíšek (ČSSP, KÚ Středočeského kraje), Krejčová (ČSSP, MHMP), Tomšík (KÚ Jihočeského kraje), Helebrantová (ČSSP, MHMP), Ježek (ČSSP, SÚ Praha 15), Válková (ČSSP, KÚ Libereckého kraje), Jakoubková (ČSSP, SÚ Praha 11), Hodina (ČSSP, KÚ Jihočeského kraje), Machačková (ČSSP, MMR), Sedláčková (ČSSP, MMR), Nováček (ČSSP, MHMP), Marešová (ČSSP, SÚ Český Brod), Štvánová (KÚ Plzeňského kraje), Milerová (KÚ Plzeňského kraje).

1. Zasedání zahájil Flegel, přivítal přítomné a přednesl návrh programu.
2. Usnesení Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 745/14 z 17.4. 2014 – stěžovatel napadal usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. února 2014 č. j. 5 As 2/2014-35 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2013 č. j. 10 A 105/2013-42-46.
Rozsudkem ze dne 9. 12. 2013, č. j. 10 A 105/2013-42, zrušil Městský soud v Praze na základě návrhu navrhovatele opatření obecné povahy, a to úpravu územního plánu hlavního města Prahy.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel (majitel pozemků) kasační stížnost, která byla odmítnuta. Nejvyšší správní soud uvedl, že kasační stížnost proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu je dle § 102 s. ř. s. oprávněn podat účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení. V řízení před městským soudem však stěžovatel postavení účastníka řízení ani osoby zúčastněné na řízení neměl. Účastníkem řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části dle § 101a a násl. s. ř. s. jsou pouze navrhovatel a odpůrce, tj. ten, kdo vydal napadené opatření obecné povahy (§ 101a odst. 3 s. ř. s.). 
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, vyslovil názor, že je jen opakováním v argumentaci stěžovatele, s níž už se soudy dostatečně vypořádaly, ať již v napadeném rozhodnutí (Nejvyššího správního soudu) či pak ve vyjádřeních k ústavní stížnosti.

3. Usnesení Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 56/13 z 14.10. 2014 – stěžovatel napadal rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 Aos 2/2013-135, ze dne 14. listopadu 2013 a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 Aos 2/2013-116, ze dne 17. září 2013, kde rozšířený senát došel k názoru, že index podlažní plochy je obecným regulativem prostorového uspořádání území, tj. limitem jeho využití, jehož vymezení je závazné; na tom nic nemění ani to, že tento index byl nesprávně zařazen do směrné části územního plánu (§ 29 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.); Má-li být v platném územním plánu nově zaveden limit využití území mj. indexem podlažní plochy či změněny hodnoty již existující regulace, je nutno postupovat dle § 188 odst. 3, věta prvá zákona č. 183/2006 Sb., tedy přijmout takovou změnu formou opatření obecné povahy; věta druhá a třetí citovaného ustanovení
se pro tyto případy neuplatní; obsahuje-li územní plán obce či jeho změny nesprávně obecný regulativ
prostorového uspořádání území stanovený indexem podlažní plochy ve své směrné části, lze je napadnout návrhem na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. s. ř. s.; Osobou pasivně procesně legitimovanou v řízení o zrušení úpravy směrné části územního plánu podle § 101a a násl. s. ř. s. je orgán, který ji přijal, tedy obecní úřad, případně úřad územního plánování.
Případ se týkal zrušení IPP ÚP města Brna.
Stěžovatel v obsáhlé stížnosti namítal porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Ústavní soud stížnost odmítl.
4. Rozsudek NSS č.j. 3 As 60/2014 z 5.11. 2014 – úprava směrné části Územního plánu města Brna. Krajský soud v Brně opatření obecné povahy zrušil rozsudkem ze dne 6. 3. 2014, č. j. 67 A 2/2013 – 134.
Krajský soud se neztotožnil s argumentací, dle níž by do závazné části ÚP měly spadat samotné funkce využití území a nikoli funkční typy, které jsou jen podrobnější specifikací bez zásadního vlivu na využití území.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že předmětná změna ÚP, spočívající v úpravě funkčního typu stabilizované plochy „SO“ na „SJ“, neproběhla zákonem předvídanou procedurou, neboť rozmístění konkrétních funkčních typů v rámci jedné funkční plochy je závazné, přestože bylo v ÚP chybně označeno za směrné. S ohledem na znění § 188 odst. 3 nového stavebního zákona tak měla být změna provedena formou opatření obecné povahy dle příslušných ustanovení tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o změnu směrné části ÚP, nebyl odpůrce oprávněn takovou změnu provést.

5. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje z 24.10. 2014 č.j. 2604/UP/2014/Ji-12, které v přezkumném řízení zrušilo části OOP ÚP Pec pod Sněžkou.
Při vymezení okruhu účastníků přezkumného řízení vycházel krajský úřad ze závěru, že účastníkem přezkumného řízení podle ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu je územně samosprávný celek – Město Pec pod Sněžkou, který opatření obecné povahy v daném případě v samostatné působnosti vydal. V případě přezkoumání opatření obecné povahy vydaného v samostatné působnosti může být územně samosprávný celek dotčen ve svém právu na samosprávu, které mu zaručuje čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky. Krajský úřad se tak ztotožnil s rozsudky Nejvyššího správního soudu 7 Aos 1/2013 ze dne 7. března 2014 a 7 As 15/2014 ze dne 5. června 2014. Další okruh účastníků řízení nelze podle KrÚ vzhledem k charakteru opatření obecné povahy jednoznačně stanovit.
Vzhledem k okolnostem případu dospěl krajský úřad k závěru, že zrušením části opatření obecné povahy nebudou prokazatelně dotčena žádná práva účastníků nabytá v dobré víře. Opatření obecné povahy bylo v souladu s veřejným zájmem zrušeno pouze v částech, které jsou zjevně v rozporu se stavebním zákonem nebo jeho prováděcími právními předpisy.

6. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15A 108/2013-138 z 8.10. 2014 – historicky první žaloba k ochraně veřejného zájmu dle § 66 s.ř.s. podaná veřejným ochráncem práv. Soud zrušil rozhodnutí Městského úřadu Duchcov, kterými byla povolena stavba fotovoltaické elektrárny na území obce Moldava.
Dle § 66 odst. 3 s.ř.s. je veřejný ochránce práv oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, jestliže prokáže závažný veřejný zájem k jejímu podání, přičemž takovou žalobu může podle § 72 odst. 2 s.ř.s. podat do tří let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
Zájmy, jejichž ochrany se žalobce v daném případě dovolával, byly zájem na příznivém životním prostředí a zájem na dodržování předpisů stavebního práva (zejména ochrana nezastavěného území). Jedná se o zájmy směřující k určitému obecnému blahu či zájmy směřující k naplnění cílů prospěšných pro společnost. Jsou to současně zájmy, jejichž ochranu v rámci konkrétního územního či stavebního řízení má zajišťovat příslušný stavební úřad jako orgán veřejné moci (byť i třeba zprostředkovaně prostřednictvím zajištění vypracování podkladových vyjádření stanovisek a rozhodnutí). V ustanovení § 66 odst. 3 s.ř.s. je použito obratu „závažný veřejný zájem“. Závažnost dle soudu zdůrazňuje, že se v daných případech nemůže jednat o jakýkoliv veřejný zájem, ale že je požadována určitá vyšší intenzita zásahu do zájmu chráněného právními předpisy nebo že se jedná o určitý kvalifikovanější zájem. V daném případě dospěl soud k závěru, že tento požadavek byl u veřejných zájmů, na jejichž ochranu žalobce vystoupil podanou žalobou naplněn. V případě veřejného zájmu na ochraně příznivého životního prostředí spočívá závažnost tohoto zájmu ve skutečnosti, že žalobce tvrdí porušení kogentních ustanovení právních předpisů sloužících k ochraně příznivého životního prostředí.
Na závěr soud poznamenal, že předmětem daného soudního řízení nebyly kolaudační souhlasy umožňující užívání stavby. Nebylo tedy předmětem tohoto soudního řízení, aby soud k předmětným kolaudačním souhlasům přijímal jakékoliv závazné právní názory.

7. Byla podána informace o projednávání novely zákona EIA.
Předkládaný návrh je výsledkem snahy o odstranění transpozičního deficitu vůči Směrnici EIA, který je České republice vytýkán v rámci řízení o porušení Smlouvy o fungování EU ve věci nesprávné transpozice EIA směrnice (tzv. „infringement EIA“)
Ve svém úhrnu předkládaná novela mění koncepci platného zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a to především co do vztahu procesu EIA a navazujících správních řízení.
Novela prošla 2.čtením v PSP PČR, účinnost k 1.1. 2015 se nestihne.

8. Válková upozornila na rozsudek NSS č.j. 1 As 128/2014 z 8.10. 2014 – oznámení změny v užívání dočasné stavby.
V řízení o změně v užívání stavby podle § 127 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 ve znění účinném do 31. 12. 2012 není oznamovatel změny, kromě výslovně definovaného případu změny v užívání stavby spojené se změnou stavby dle § 126 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006, povinen dokládat též souhlas vlastníka pozemku s touto změnou, resp. soukromoprávní titul (v tomto případě platnou nájemní smlouvu) k tomuto pozemku. Institut změny v užívání stavby, bez ohledu na to, o jakou změnu se jedná, má stavebnímu úřadu sloužit k posouzení dalšího užívání stavby ze „stavebních“ hledisek dle § 126 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, nikoliv k posouzení osudu stavby z hledisek soukromoprávních, včetně posouzení, zda se již jedná o stavbu neoprávněnou.

9. Tomšík informoval o rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10A 95/2014 z 31.10. 2014 týkající se vyvlastnění.
Soud vyslovil názor, že výrok o náhradě za vyvlastnění nelze přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, neboť má soukromoprávní povahu. Projevuje se zde právní dualismus, když výrok o vyvlastnění je zásahem do veřejných subjektivních práva je přezkoumatelný podle s.ř.s.

10. Byla projednána aktuální problematika vad nařízení č. 11/2014 hl.m. Prahy, tzv. Pražských stavebních předpisů (PSP) a procesu zahájeném MMR podle § 108 zákona č. 131/2000 Sb.
MMR zaslalo výzvu na HMP k nápravě dle § 108 zákona č. 131/2000 Sb.
HMP se dosud jasně nevyjádřilo, jak bude výzvu MMR řešit. Nebudou-li vytýkané vady PSP odstraněny, § 108 zákona stanoví poté povinnost pozastavit účinnost PSP.

11. Štvánová podala informaci k rozsudku Krajského soudu v Plzni sp.zn. 30A 76/2012 z 25.7. 2014 týkající se umístění stavby ZEVO Chotíkov. Judikát byl již diskutován na minulém setkání ohledně námitky podjatosti vznesené v řízení.
Soud přihlédl k charakteru záměru a obsahu „Dohody o partnerství a spolupráci na Integrovaném systému nakládání s komunálními odpady v Plzeňském kraji“, jejíž stranou byl kromě Plzeňské teplárenské, a.s., statutárního města Plzeň a Sdružení měst a obcí Plzeňského kraje i Plzeňský kraj.

12. Štvánová upozornila na rozsudek NSS sp.zn. 2 As 69/2014 z 20.11. 2014 týkající se ust. § 172 SZ a účasti na ohledání místa.
NSS přisvědčil výkladu, že pokud není účastníkům řízení o dodatečném povolení umožněna účast ohledání místa, jsou krácena jejich práva.

13. Rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 8A 75/2010 z 3.12. 2014 – protiprávně pořízené důkazy stavebním úřadem, který dle § 172 SZ vstoupil do obydlí bez vědomí vlastníka. Samotná skutečnost, že nezkolaudovaná stavba je využívána, neopravňuje SÚ ke vstupu dle § 172 SZ.

14. Rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 9A 203/2010 z 5.11. 2014 – rozlišování lhůt a charakteru zásahových žalob dle § 82 s.ř.s. a žalob proti rozhodnutí dle § 65 s.ř.s.

15. Rozsudek NSS sp.zn. 10 As 54/2014 z 30.10. 2014 – umístění stavby bytového domu a námitky proti hlukové zátěži.
Povinnost řešení ochrany před hlukem z dopravy v chráněném venkovním prostoru leží na vlastníkovi popřípadě správci komunikace.
Soud neaplikoval právní názor zde konstatovaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 135/2011 – 246 ze dne 31. 12. 2012 (povolení komplexu staveb (konkrétně stavby „EPOQUE PANKRÁC – BYTOVÝ DŮM“). Jde o umístění podstatně menší stavby určené pouze k bydlení, která sama nevyžaduje provedení zjišťovacího řízení podle citovaného zákona, nepředstavuje stacionární ani mobilní zdroj znečištění ovzduší. Emise hluku v chráněném venkovním prostoru v souvislosti s umisťovanou stavbou budou pocházet pouze z provádění demoličních a stavebních prací.

16. Byla podána informace o rozsudku OS pro Prahu 1, který zamítl žalobu o náhradu škody proti HMP v důsledku zrušení tzv. dílčí úpravy ÚP. Soud vyslovil názor, že změna právního názoru není pochybením HMP.

Zapsal: Flegel