Zápis z třicátého pátého zasedání Sekce ÚR a SŘ v rámci České společnosti pro stavební právo ze dne 23.10. 2014

Přítomni: Flegel (ČSSP), Mareček (ČSSP), Holendová (ČSSP, KÚ Středočeského kraje), Smíšek (ČSSP, KÚ Středočeského kraje), Krejčová (ČSSP, MHMP), Tomšík (KÚ Jihočeského kraje), Helebrantová (ČSSP, MHMP), Ježek (ČSSP, SÚ Praha 15), Zeman (ČSSP, KÚ Zlínského kraje), Válková (ČSSP, KÚ Libereckého kraje), Doležal (ČSSP), Kývalová (ČSSP, KÚ Jihomoravského kraje), Schneiderová (ČSSP, KÚ Jihomoravského kraje), Zbíral (ČSSP, SÚ Dobříš), Pintová Králová (ČSSP), Ševčák (ČSSP, Magistrát Města Ostravy), Hireš (ČSSP), Němcová (Magistrát Pardubice), Klimeš (KÚ Pardubického kraje), Kejvalová (ČSSP), Machata (ČSSP, MMR), Pírková (Skanska), Jakoubková (ČSSP, SÚ Praha 11),

1. Zasedání zahájil Flegel, přivítal přítomné a přednesl návrh programu. Avizoval příští výjezdní zasedání dne 5.12. 2014.
2. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 52A 39/2012 z 2.10. 2014 – soud opět zamítl návrh na zrušení části ZUR Pardubického kraje týkající se koridoru silnice R35.
Jeho předcházející rozsudek zrušil NSS pod sp.zn. 9 Aos 2/2012 – 77.
Krajský soud původně odmítl návrh pro nedostatek aktivní věcné legitimace a dospěl původně k závěru, že aktivní věcná legitimace nemůže být v projednávané věci dána, pokud trasa komunikace R35 upravená napadeným opatřením obecné povahy nevede přes jejich území.
Krajský soud původně tvrdil, že je zcela vyloučeno, aby bylo v takovém případě dotčeno jakékoliv veřejné subjektivní právo těchto obcí. Krajský soud se tedy nezabýval posouzením důvodnosti jednotlivých námitek, neboť dospěl k obecnému závěru, že v případě, kdy komunikace R35 dle napadených ZÚR Pk neprochází přes území obcí – stěžovatelů, nemůže být jakákoliv námitka směřující proti vedení trasy R 35 důvodná.
Právní otázku aktivní věcné legitimace posoudil krajský soud v napadeném rozsudku podle názoru NSS nesprávně a jeho rozhodnutí bylo shledáno v tomto směru nezákonné. Možnost dotčení práv není obligatorně podmíněna tím, aby navrhovatelem napadený záměr opatření obecné povahy byl umístěn přímo na jeho území či pozemku v jeho vlastnictví. Takto zúžený výklad odporuje současnému pojetí „dotčení práv“, které zahrnuje mezi osoby oprávněné napadnout určitý záměr ve stavebním řízení či územním plánování nejen vlastníky staveb či pozemků, na kterých je záměr přímo uskutečňován či plánován, ale i ty, kteří tvrdí, že jejich vlastnické nebo jiné věcné právo může být dotčeno záměrem či určitou aktivitou, kterou záměr připouští (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, č. j. 8 Ao 1/2010 – 89, či ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73).
V novém rozsudku nyní Krajský soud znovu návrh odmítl, když podrobněji odůvodnil práva dotčených obcí.

3. Byl znovu diskutován rozsudek NSS č.j. 4 Aos 4/2013 z 12.6. 2014 – zrušení změny ÚP ve zkráceném přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 ve spojení s § 98 a § 174 odst. 2 správního řádu a žaloba proti takovému rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě dle názoru NSS nesprávně žalobu proti rozhodnutí odmítl. Rozhodnutí o zrušení opatření obecné povahy v přezkumném řízení představuje z materiálního hlediska opatření obecné povahy, návrh na jehož zrušení je třeba projednat v intencích ustanovení § 101a a násl. s. ř. s. Napadené rozhodnutí, jímž bylo ve zkráceném přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 ve spojení s § 98 a § 174 odst. 2 správního řádu zrušeno opatření obecné povahy – změna č. 3 územního plánu, nelze přirovnávat ke zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu; nelze je pojímat jako rozhodnutí, na jehož základě by byla obec povinna znovu vydat (totožnou) změnu územního plánu, a které proto nepodléhá soudnímu přezkumu.
Zrušení opatření obecné povahy v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 ve spojení s § 174 odst. 2 správního řádu nelze přirovnávat k rozhodování o odvolání, konkrétně k situaci, kdy odvolací správní orgán rozhodnutí zruší a věc vrátí správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Po zrušení
změny územního plánu v přezkumném řízení se proces její tvorby vrací na samý počátek, přičemž žádné ustanovení zákona obci neukládá změnu územního plánu přijmout znovu, resp. ve stejné podobě, jakou měla před zrušením. Rozhodnutí o dalším osudu materie, obsažené ve zrušené změně územního plánu, je zcela v dispozici obce, a to v rámci její samostatné působnosti; jedná se o realizaci jejího (ústavního) práva na samosprávu.
Bylo upozorněno na to, že NSS nemá jednotný názor na tyto otázky. Existuje přímý rozpor s rozhodnutím NSS sp.zn. 7 Aos 1/2013. Věc by měla skončit před rozšířeným senátem NSS.

4. Byla projednána problematika přezkumu závazných stanovisek dle § 149 SŘ, zejm. aplikace § 149 (5) SŘ. Dotčené orgány přezkoumávají napadená závazná stanoviska rozdílnými způsoby, jejich výstupem jsou nová závazná stanoviska nebo rozhodnutí. Praxe je nejednotná.
Mareček upozornil na Závěr č. 122 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 22. 3. 2013 k možnosti podat odvolání proti rozhodnutí, kterým bylo změněno závazné stanovisko. Přezkumné řízení, které se vede o závazném stanovisku, nelze považovat za správní řízení podle části druhé a třetí správního řádu, ale za postup podle části čtvrté správního řádu s tím, že ustanovení o přezkumném řízení se aplikují přiměřeně. Pokud se závazné stanovisko, které je pouze podkladem pro vydání rozhodnutí, a nikoli samotným rozhodnutím, ruší nebo mění, správní orgán o tom vydává rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí se však nelze odvolat.

5. Machata podal vyjádření k problematice § 55 (3) SZ a dopadů zrušení změny ÚP. Změna ÚP je jeho součástí, zastupitelstvo musí po zrušení změny konat, neboť jde o zásah do právního stavu ÚP.
Změna územního plánu se stává jeho nedílnou součástí a její zrušení je zrušení části územního plánu.
Zrušení změny územního plánu představuje zásah do platného právního stavu územního plánu, a z tohoto hlediska je třeba je považovat za „zrušení části územního plánu.
V praxi panují dva různé názory, zda po zrušení změny ÚP „obživne“ starý ÚP nebo zda se jedná o slepé místo. NSS dosud zastává názor, že obživuje starý (původní) ÚP, což je problematické. Krajský soud v Praze má jiný názor. Poradní sbor MMR nemá k věci rovněž jednoznačné stanovisko.

6. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 45 A 16/2012 z 26.9.2014. Soud vyslovil názor, že stavební úřad je oprávněn v řízení posuzovat vymahatelnost ÚP, pokud existuje námitka, že nebyl vydán v souladu se zákonem. Pokud by na takový nesoulad byly stavební úřady výslovně upozorněny účastníkem řízení, v takovém případě by podle soudu samozřejmě bylo žádoucí, aby stavební úřady vytýkané vady v procesu přijímání územního plánu prověřily, a v případě shledání zásadních nedostatků uvážily, zda je možno předmětný územní plán vůbec aplikovat.

7. Byla projednána problematika vad přijetí nařízení č. 11/2014 hl.m. Prahy, tzv. Pražských stavebních předpisů (PSP).
Zastupitelstvo Hlavního města Prahy usnesením číslo 41/11 ze dne 11.9.2014 vyzvalo Radu HMP, aby neprodleně zahájila práce na novelizaci PSP a aby odložila účinnost tohoto nařízení k 1.1.2016
Podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a pravidel pro služby informační společnosti nebyla PSP notifikována.
Stanovisko HMP k nepotřebnosti notifikace je nepoužitelné.
PSP stanoví obecné požadavky na technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze, a to mj. technické požadavky na stavby a zařízení a na jejich provádění. Podle stavebního zákona, ust. § 2 (3) se za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby.
Čl 1.11. Směrnice č. 98/34/ES stanoví, že „technické předpisy de facto zahrnují právní nebo správní předpisy členského státu, které odkazují na technické specifikace nebo jiné požadavky nebo profesní pravidla nebo pravidla správné praxe, které samy obsahují odkaz na technické specifikace nebo na jiné požadavky nebo na předpisy pro služby, přičemž soulad s nimi předpokládá shodu s povinnostmi uloženými uvedenými právními nebo správními předpisy.“
V odborné veřejnosti se objevují hlasy, že PSP obsahují závažné chyby.
Česká komora autorizovaných techniků a inženýrů činných ve výstavbě (ČKAIT) ve výzvě náměstku ministryně Věře Jourové Petru Smrčkovi ze dne 19.9. 2014 uvedla, že PSP „stanoví podmínky měkčí, až na úkor zachování výjimečných hodnot Prahy“. ČKAIT dále upozornila, že „nedostatek notifikace působí nevymahatelnost jednotlivých ustanovení“.
Na vadu PSP spočívající v absenci povinné notifikace upozornilo rovněž MPO oficiálním stanoviskem a výzvou na MMR.
„Donotifikace“ již účinného předpisu není Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 98/34/ES upravena.
MMR již zaslalo výzvu na HMP k nápravě dle § 108 zákona č. 131/2000 Sb. Pokud HMP nezjedná nápravu do 60 dnů, zákon stanoví poté povinnost pozastavit účinnost PSP.
V případě, že bude účinnost PSP následně suspendována, přestane v Praze platit předpis stanovící obecné technické požadavky na výstavbu. „Obživnutí“ staré vyhlášky č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze, není možné. V důsledku toho se bude Praha patrně řídit obecnou úpravou vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a vyhl.č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

8. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králová, pobočka Pardubice sp.zn. 52A 40/2014 z 16.9. 2014 týkající se tzv. zásahové žaloby podle s.ř.s.
Soud určil, že vyjádření SÚ podle § 154 SŘ je nezákonné a zakázal stavebnímu úřadu vycházet z něj ve své další úřední činnosti. Zároveň nařídil jeho zrušení dle § 156 SŘ.
SÚ v předmětném případě vydal společný souhlas s přístavbou RD, SÚ následně vyjádřením sdělil stavebníkovi, že změna záměru spočívající v osazení střešních oken nevyžaduje ÚR, SP ani jiný úkon SÚ.

9. Rozsudek NSS sp.zn. 1 As 176/2012 z 23.9. 2014. Žaloba Děti země proti SP na dálnici D8. Souhlas obecného stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 je závazným stanoviskem podle § 149 odst. 1 správního řádu. Platnost výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, musí přetrvat i pro řízení stavební.

10. Rozsudek NSS sp.zn. 7 As 100/2014 z 28.8. 2014 – řízení dle § 142 SŘ o účinnosti veřejnoprávní smlouvy na změnu stavby před dokončením. NSS potvrdil rozsudek KS Praha, který zrušil předcházející rozhodnutí krajského úřadu.
Žádost podle ust. § 142 odst. 1 správního řádu považuje Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem za zcela případný prostředek ochrany práv osoby, která tvrdí, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy dle ust. § 161 správního řádu nebyl vyžadován její souhlas, ačkoliv vyžadován měl být. Situace je zde plně srovnatelná se situací posuzovanou zvláštním senátem zřízeným podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, v rozsudku ze dne 6. 9. 2012, č. j. Konf 25/2012 – 9. Ve vztahu k tehdy účinné právní úpravě vyslovil zvláštní senát závěr, že řízení podle ust. § 142 správního řádu je nejvhodnějším možným prostředkem pro nápravu vad způsobených nezákonně vydaným a posléze oznámeným certifikátem autorizovaného inspektora.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s argumentací, že řízení podle ust. § 142 odst. 1 správního řádu může být zahájeno pouze jakousi kvalifikovanou žádostí – tedy žádostí, která prokazuje nezbytnost podání žádosti pro uplatnění práv žadatele. Správní řád neobsahuje žádné pravidlo, podle něhož by se k žádosti při nedoložení nezbytnosti nepřihlíželo. Žádost má proto při splnění podmínek stanovených v ust. § 44 odst. 1 správního řádu účinky tímto ustanovením předpokládané, a to bez ohledu na to, nakolik žadatel prokazuje nezbytnost podání žádosti či její důvodnost. Ostatně dokonce i žádost neobsahující zákonné formální náležitosti je plně způsobilá zahájit správní řízení na základě ust. § 44 odst. 1 správního řádu.

11. Válková upozornila na rozsudek NSS sp.zn. 7 As 162/2014 z 18.9. 2014. AI vydal certifikát k změně stavby spočívající ve změně vytápění (odpojení od CZT), aniž zahrnul teplárnu jako účastníka. Výklad pojmu „potence dotčenosti“. Aplikovatelnost § 129 (5) SZ.

12. Rozsudek NSS sp.zn. 8 As 48/2014 z 20.8. 2014 týkající se vyvlastnění. Vada absence poučení o možném soudním přezkumu.

13. Mareček informoval členy Společnosti o pracovním místu na MPO, odboru stavebnictví na pozici právníka za účelem koordinace povolovacích procesů pro projekty společného zájmu ve smyslu nařízení EU č. 347/2013 (transevropské energetické sítě).Více informací poskytne Ing. Serafín z MPO serafin@mpo.cz.

14. Byla podána informace, že ke dni 1.1. 2015 nevstoupí patrně v účinnost očekávaná novela zákona EIA.
Ta je výsledkem snahy o odstranění transpozičního deficitu vůči Směrnici EIA, který je České republice vytýkán v rámci řízení o porušení Smlouvy o fungování EU ve věci nesprávné transpozice EIA směrnice (tzv. „infringement EIA“).
ČR hrozí sankce za porušení.

15. Tomšík upozornil na praxi společnosti EON, která stavby přípojek považuje za součásti přenosové soustavy ve veřejném zájmu a žádá hromadně vyvlastnění podáními na stavební úřady. Rozlišuje stavbu povolenou (bez souhlasu vlastníků pozemků s odkazem na § 86 (3) SZ) a oprávněnou (soukromoprávní souhlas vlastníka nahradí vyvlastnění, poté je možné zahájit realizaci).
EON se ve svém dokumentu opírá o údajný souhlas Ing. Pavlové a JUDr. Sedláčkové z MMR na semináři dne 18.3. 2014.

Zapsal: Flegel

Print Friendly, PDF & Email