Zápis ze čtyřicátého prvního zasedání Sekce ÚR a SŘ v rámci České společnosti pro stavební právo ze dne 3.9. 2015
Přítomni: Flegel (ČSSP), Mareček (ČSSP), Krejčová (ČSSP, MHMP), Tomšík (KÚ Jihočeského kraje), Ambrožová (KÚ Jihočeského kraje), Zbíral (ČSSP, SÚ Dobříš), Pourová (ČSSP, ČVUT), Doležal (ČSSP), Jakoubková (ČSSP, SÚ Praha 5), Helebrantová (ČSSP, MHMP), Teršl (ČSSP, SÚ Praha 12), Kejvalová (ČSSP), Pintová (ČSSP), Němcová (Magistrát Pardubice), Zeman (ČSSP, KÚ Zlínského kraje), Řezníčková (ČSSP, KÚ Královéhradeckého kraje), Szentesiová (ČSSP, IPR), Sedláčková (ČSSP, MMR), Doležal (ČSSP), Smíšek (ČSSP, KÚ Středočeského kraje), Holendová (ČSSP, KÚ Středočeského kraje), Hořejš (SÚ Praha 9), Vinklářová (SÚ Praha 22), Ježek (ČSSP, SÚ Praha 15), Pírková (ČSSP), Špačková (ČSSP, SÚ Brandýs), Kotasová (ČSSP, SÚ Praha 4), Vondrášek (ČSSP, ÚMČ Praha 2), Válková (ČSSP, KÚ Libereckého kraje), Milerová (ČSSP, KÚ Plzeňského kraje), Štvánová (ČSSP, KÚ Plzeňského kraje), Běhan (ČSSP), Machata (ČSSP, MMR), Voldřich (ČSSP, MMR), Hrdonková (MMR).
1. Zasedání zahájil Flegel, přivítal přítomné a přednesl návrh programu.
2. Sedláčková podala informaci k projednávání novely stavebního zákona. Je řešeno 2142 připomínek, z toho 1800 zásadních.
3. Rozsudek NSS sp.zn. 2 As 195/2014 z 5.8. – týkající se zrušení části změny ÚP Města Rudná č. 3;
NSS zrušil zamítavý rozsudek KS Praha.
Ve fázi územního plánování nemá být podle NSS primárně řešena otázka, jak budou budoucí funkční plochy území navrženy nebo řešeny, ale především zda je možné je z hlediska udržitelného rozvoje vůbec umístit v území.
Odůvodnění OOP nemůže obsahovat jen obecné proklamace, které by se mohly vztahovat v podstatě na jakékoli veřejné prostranství v obci. Musí ve svém souhrnu odpovědět na otázku, z jakého důvodu měla být právě část pozemku určena jako plocha pro veřejnou zeleň.
Podle NSS musí být možné seznat, zda zásah do vlastnického práva má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytné nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Odpůrce rovněž nijak nezdůvodnil, proč pro dosažení svého záměru (tj. pravděpodobně rozšiřování ploch veřejné zeleně v obci) nezvolil jiné, šetrnějšími prostředky, např. proč pro tento záměr nevyužil pozemky ve svém vlastnictví.
4. Rozsudek NSS sp.zn. 9 As 294/2014 z 18.6. 2015 – zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15A 108/2013-138 z 8.10. 2014 – historicky první žaloba k ochraně veřejného zájmu dle § 66 s.ř.s. podaná veřejným ochráncem práv.
Krajský soud zrušil rozhodnutí Městského úřadu Duchcov, kterými byla povolena stavba fotovoltaické elektrárny na území obce Moldava.
Dle § 66 odst. 3 s.ř.s. je veřejný ochránce práv oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, jestliže prokáže závažný veřejný zájem k jejímu podání, přičemž takovou žalobu může podle § 72 odst. 2 s.ř.s. podat do tří let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
Zájmy, jejichž ochrany se žalobce v daném případě dovolával, byly zájem na příznivém životním prostředí a zájem na dodržování předpisů stavebního práva (zejména ochrana nezastavěného území). Jedná se o zájmy směřující k určitému obecnému blahu či zájmy směřující k naplnění cílů prospěšných pro společnost. Jsou to současně zájmy, jejichž ochranu v rámci konkrétního územního či stavebního řízení má zajišťovat příslušný stavební úřad jako orgán veřejné moci (byť i třeba zprostředkovaně prostřednictvím zajištění vypracování podkladových vyjádření stanovisek a rozhodnutí). V ustanovení § 66 odst. 3 s.ř.s. je použito obratu „závažný veřejný zájem“. Závažnost dle krajského soudu zdůrazňuje, že se v daných případech nemůže jednat o jakýkoliv veřejný zájem, ale že je požadována určitá vyšší intenzita zásahu do zájmu chráněného právními předpisy nebo že se jedná o určitý kvalifikovanější zájem. V daném případě dospěl soud k závěru, že tento požadavek byl u veřejných zájmů, na jejichž ochranu žalobce vystoupil podanou žalobou naplněn. V případě veřejného zájmu na ochraně příznivého životního prostředí spočívá závažnost tohoto zájmu ve skutečnosti, že žalobce tvrdí porušení kogentních ustanovení právních předpisů sloužících k ochraně příznivého životního prostředí.
Na závěr krajský soud poznamenal, že předmětem daného soudního řízení nebyly kolaudační souhlasy umožňující užívání stavby. Nebylo tedy předmětem tohoto soudního řízení, aby soud k předmětným kolaudačním souhlasům přijímal jakékoliv závazné právní názory.
NSS zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15A 108/2013-138 z 8.10. 2014 s tím, že prokázání závažného veřejného zájmu k podání žaloby subjektem, kterému obecná žalobní legitimace nesvědčí, nelze ztotožňovat se zájmem na zákonnosti rozhodnutí správních orgánů a obecném dodržování právních předpisů. Vždy bude nutné v každé konkrétní věci závažný veřejný zájem nalézt a prokázat jej.
Prokázání závažného veřejného zájmu se proto musí vztahovat zásadně ke dni podání žaloby, nikoli ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
Obecný a poměrně široký výklad krajského soudu by mohl dle NSS vést k tomu, že veřejný ochránce práv by tento institut využíval k rozšíření palety svých nástrojů v rámci své hlavní působnosti podle zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a z výjimečného oprávnění by se tak stal zcela běžný nástroj, jehož jediným účelem by bylo pouze odstranění nezákonného rozhodnutí. Existence závažného veřejného zájmu tedy v určitém slova smyslu „konzumuje“ ochranu právní jistoty a práv nabytých v dobré víře.
Ohrožení veřejného zájmu nebude obecně dáno např. v těch případech, kdy ke dni podání žaloby proti rozhodnutí o povolení stavby, již byla vydána všechna povolení, stanoviska, výjimky apod.
Ohrožení závažného veřejného zájmu bude naopak dáno, pokud ke dni podání žaloby trvá poškození či ohrožení zvláště závažných právem chráněných zájmů a pokud toto poškození či ohrožení je tak intenzivní a z hledisek celospolečenských natolik nepřijatelné, že je ani při poměření se zájmem na ochraně právní jistoty a na ochraně vztahů, které v mezidobí vznikly, nelze v žádném případě strpět. Bude trvat např. i tam, kde půjde o zákonem zakázanou činnost ve zvláště chráněném území, jinými slovy kdy ze zákazu činnosti (např. umístění stavby) nebyla udělena potřebná výjimka. V takovém případě půjde o přetrvávající činnost ex lege zakázanou a stále ohrožující zvláště chráněné území.
5. Rozsudek NSS č.j. 5 As 96/2014 z 14.5. 2015 – k systémové podjatosti.
NSS připustil posun v judikatuře, ale v ústavních mezích.
Právní úprava obsažená v § 14 odst. 1 až 4 se tedy vztahuje na všechny případy vyloučení úředních osob, které se podílejí na výkonu pravomoci správního orgánu. Výjimka platí pouze pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky, na něž se ustanovení o vyloučení z projednávání a rozhodování věci nepoužijí (§ 14 odst. 6 správního řádu). A contrario tak lze dovodit, že v případě všech ostatních úředních osob se ustanovení § 14 odst. 1 až 4 správního řádu použijí.
6. Rozsudek NSS č.j. 10 As 14/2015 z 20.5. 2015– k potřebě biologického hodnocení v průběhu územního řízení – nezákonnost odložení biologického průzkumu do navazujícího stavebního řízení.
Podle § 90 písm. e) stavebního zákona stavební úřad v územním řízení posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu „s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.“
Pod pojmem „požadavky zvláštních právních předpisů“ je přitom nutno rozumět i podmínky ochrany
zvláště chráněných živočichů ve smyslu § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny.
K biologickému hodnocení (shledá-li jeho provedení příslušný orgán za nutné) je nutné přikročit již v územním řízení.
7. Rozsudek NSS č.j. 1 As 162/2014 z 28.5. 2015 – k problematice přístupu k českým technickým normám a jejich charakteru.
České technické normy vydávané Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví jsou informacemi ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, nestanoví zvláštní právní úpravu ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, která by vylučovala poskytování technických norem z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím.
Ustanovení § 196 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, podle kterého „pokud tento zákon nebo jiný právní předpis vydaný k jeho provedení stanoví povinnost postupovat podle technické normy (ČSN, ČSN EN), musí být tato technická norma bezplatně veřejně přístupná“, je zvláštní právní úpravou předpokládanou § 5 odst. 8 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a uplatní se přednostně.
Pokud právní předpis stanoví požadavek dodržení tzv. normové hodnoty, je třeba za technické normy ve smyslu § 196 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 považovat i ty technické normy, které takovou hodnotu konkrétně stanoví.
8. Rozsudek NSS č.j. 9 As 249/2014 z 30.7. 2015 – k problematice odpojování od CZT a nároku provozovatele na postavení účastníka řízení.
Provozovatel soustavy zásobování tepelnou energií by byl v případě oznámeného stavebního záměru podle § 109 písm. d) a e) stavebního zákona účastníkem stavebního řízení, bylo-li by vedeno.
Z tohoto důvodu měl být k oznámení stavebního záměru na základě § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona opatřen jeho souhlas.
Nestalo-li se tak, měly být jeho námitky posouzeny jako důvodné a podle § 117 odst. 5, věty třetí, písm. a) stavebního zákona mělo být rozhodnuto o tom, že oznámení stavebního záměru nemá právní účinky.
9. Rozsudek NSS č.j. 7 As 57/2015 z 2.6. 2015 – k problematice systémové podjatosti.
K riziku systémové podjatosti v důsledku dohody o partnerství a spolupráci uzavřenou mimo jiné mezi stavebníkem a Plzeňským krajem.
NSS uvedl, že změna judikatury na úseku podjatosti, k níž došlo v souvislosti s usnesením rozšířeného senátu NSS, byla provedena zákonem předvídaným způsobem a takto judikované závěry je třeba aplikovat ve všech řízeních běžících před správními soudy.
10. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 30 A 37/2014 z 31.7. 2015 – problematika „obyčejné“ podjatosti úřední osoby.
11. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 45 A 47/2014 z 26.8. 2015 – odstranění nečinnosti v řízení o dělení pozemku.
Podle soudu je na stavebním úřadě, aby učinil opatření k zachování kopie spisu v jeho dispozici, aby mohl pokračovat v řízení.
12. Byla podána informace k průběhu přípravy PSP jako nového předpisu (nařízení, kterým se mění nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy).
Novela SZ počítá s vypuštěním zmocňovacího ustanovení pro HMP.
13. Dále byly diskutovány vybrané problémy aplikační praxe, zejm. výklad „oprávněné osoby“ z práv založených historickým ÚR v území.
Zapsal: Flegel
