Zápis z dvacátého devátého zasedání Sekce ÚR a SŘ v rámci České společnosti pro stavební právo ze dne 5.12. 2013
Přítomni: Flegel (ČSSP), Mareček (ČSSP), Tomšík (KÚ Jihočeského kraje), Jedinák (ČSSP), Ježek (ČSSP, SÚ Praha 15), Studnička (Ombudsman), Neubauerová (Ombudsman), Hrdonková (ČSSP, MMR), Černá (ČSSP, MHMP), Zbíral (SÚ Dobříš), Veselá (Mag. Pardubice), Kývalová (ČSSP, KÚ Jihomoravského kraje), Schneiderová (ČSSP, KÚ Jihomoravského kraje), Abbasová (ČSSP, MHMP), Sedláčková (ČSSP, MMR), Holendová (KÚ Středočeského kraje), Smíšek (KÚ Středočeského kraje), Kejvalová (ČSSP), Klímová (SÚ Dolní Břežany), Vokounová (OÚ Vestec), Houšková, Koukalová (ČSSP), Vařeka (MMR), Krejčová (ČSSP, MHMP), Jakoubková (ČSSP), Kotasová (SÚ Praha 4), Helebrantová (ČSSP, MHMP), Szentesiová (Instutut plánování a rozvoje HMP), Vobrátilová (ČSSP), Wroblowská (ČSSP, KÚ Moravskoslezského kraje), Ševčák (ČSSP, Magistrát Ostrava), Bártová (ČSSP, MMR), Pourová (ČSSP, ČVUT), Špačková (ČSSP, SÚ Brandýs n L), Machačková (ČSSP, MMR).
1. Zasedání zahájil Flegel, přivítal přítomné a přednesl návrh programu.
2. Usnesení roz.senátu NSS 1 Aos 2/2013 z 17.9. 2013 – problematika změn kódů využití území formou dílčí úpravy směrné části ÚP podle § 188 (3) stavebního zákona, na Sekci již v minulosti diskutována. Materiální pojetí takové změny jako OOP a nutnost jejího projednání řádným postupem podle § 55 (2) stavebního zákona. Otázka, zda je kód využití území skutečně způsobilý zasáhnout do práv veřejnosti a vlastníků nemovitostí. Právní jistota a rozporovatelnost provedených úprav.
Navrhovatel napadl úpravu směrné části Územního plánu města Brna žalobou u Krajského soudu v Brně jako opatření obecné povahy podle § 101a s.ř.s., žaloba byla odmítnuta.
1.senát NSS nesouhlasí s názorem vysloveným čtvrtým a třetím senátem v rozsudcích ze dne 24. 2. 2010, č. j. 4 Ao 1/2010 – 43, a ze dne 11. 6. 2009, č. j. 3 Ao 2/2009 – 93, ohledně aktivní věcné legitimace v případě návrhu na zrušení úpravy směrné části územního plánu spočívající ve zvýšení IPP. S tím souvisí rovněž nesouhlas prvního senátu s názorem vysloveným sedmým senátem v rozsudku ze dne 29. 11. 2012, č. j. 7 As 144/2012 – 53, ohledně možnosti soudního přezkumu a eventuální neaplikace územního plánu soudem v řízení o žalobě proti územnímu rozhodnutí. Oba předcházející rozsudky byly vydány před novelou s.ř.s. a týkaly se ÚP HMP.
Rozšířený senát došel k názoru, že index podlažní plochy je obecným regulativem prostorového uspořádání území, tj. limitem jeho využití, jehož vymezení je závazné; na tom nic nemění ani to,
že tento index byl nesprávně zařazen do směrné části územního plánu (§ 29 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.).
Má-li být v platném územním plánu nově zaveden limit využití území mj. indexem podlažní plochy či změněny hodnoty již existující regulace, je nutno postupovat dle § 188 odst. 3, věta prvá zákona č. 183/2006 Sb., tedy přijmout takovou změnu formou opatření obecné povahy; věta druhá a třetí citovaného ustanovení se pro tyto případy neuplatní.
Obsahuje-li územní plán obce či jeho změny nesprávně obecný regulativ prostorového uspořádání území stanovený indexem podlažní plochy ve své směrné části, lze je napadnout návrhem na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. s. ř. s.
Osobou pasivně procesně legitimovanou v řízení o zrušení úpravy směrné části územního plánu podle § 101a a násl. s. ř. s. je orgán, který ji přijal, tedy obecní úřad, případně úřad územního plánování.
Odlišné stanovisko soudce JUDr. Šimky o tom, že IPP a jeho změny jsou sice existentní, avšak nezávazné (směrné, „měkce“ závazné) regulativy území, na něž se vztahují, navíc objektivně nezákonné. To ovšem neznamená, že území, na něž uvedené regulativy dopadají, lze stavební činností zatěžovat neomezeně. Limity využití území však musí být stanoveny v individuálních správních aktech (územních rozhodnutích, stavebních povoleních) bez vázanosti správních orgánů indexem. K IPP správní orgán pouze přihlédne jako k „měkce“ závazné směrnici o využití území, a tedy se od něho smí (a má) odchýlit tím či oním směrem, je-li to podle konkrétních poměrů území, v němž jsou umístění stavby resp. stavba povolovány, s ohledem na zjištěný skutkový stav na místě.
3. Zasedání bylo náhle přerušeno příchodem 3 osob – čerta, mikuláše a anděla, kteří přednesli mikulášské stavební desatero.
4. Rozsudek NSS 4 Ao 9/2011 z 23.10. 2013 – Nejvyšší správní soud zrušil v celém rozsahu opatření obecné povahy – rozhodnutí o stavební uzávěře pro významnou část dosud nepostavených úseků Pražského okruhu (Silničního okruhu kolem Prahy). Návrh na zrušení stavební uzávěry podala městská část Praha – Suchdol a jedna fyzická osoba.
Nejvyšší správní soud shledal, že vymezení časového rozsahu stavební uzávěry (rozhodnutí o stavební uzávěře vydané dne 23. 4. 1997 Magistrátem hlavního města Prahy – zn. 123033/97 OUR/DI/Ex) je nezákonné. Dospěl k závěru, že časový rozsah stavební uzávěry nelze navázat na vydání kolaudačních rozhodnutí na stavby, které mají být v předmětném území realizovány, jakož ani na (případnou) budoucí územně plánovací dokumentaci, která není žádným způsobem blíže vymezena a o jejímž pořízení nebylo dosud rozhodnuto.
Podle soudců slouží k ochraně záměrů do budoucna plánovaných stavebních a infrastrukturních projektů především územně plánovací dokumentace (územní plány, zásady územního rozvoje). Vydání a existence stavební uzávěry je možná pouze na nezbytně nutnou dobu potřebnou k projednání a vydání této územně plánovací dokumentace. Vzhledem k tomu, že územně plánovací dokumentace pro dotčené území byla vydána (zejména územní plán hlavního města Prahy z roku 1999), odpadla potřeba ochrany záměru stavební uzávěrou.
Nejvyšší správní soud rovněž zohlednil, že napadená stavební uzávěra nejen že nebyla hlavním městem Prahou zrušena či přinejmenším modifikována v návaznosti na vydání územního plánu, respektive jiné územně plánovací dokumentace, ale její časový rozsah je navíc formulován zcela neurčitě. Pokud by nezasáhl soud, bylo by pouze na libovůli hlavního města Prahy, zda a kdy stavební uzávěru zruší. Tím by byl zcela popřen charakter stavební uzávěry jako výjimečného a dočasného opatření.
Krejčová podala informaci, že HMP bude podávat ústavní stížnost s ohledem na uplatnění retroaktivity.
5. Rozsudek NSS 2 As 40/2013 z 24.10.2013 – zamítnutí ÚR z důvodu negativního závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF. Výklad ust. § 4 odst. 4 stavebního zákona, dle kterého je dotčený orgán vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem. Navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno, nebo skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, jinak se k nim nepřihlíží.
Toto ustanovení zakotvuje princip návaznosti závazných stanovisek. To znamená, že o věcech, o kterých již bylo rozhodnuto v předcházejících stadiích, nelze následně ze strany dotčeného orgánu uplatňovat nějaké požadavky. Kromě toho mohou dotčené orgány v rámci zásady legality svých závazných stanovisek uplatňovat je pouze v rozsahu své působnosti a v mezích příslušného zákona. Kontinuita závazných stanovisek pak znamená, že dotčené orgány jsou vázány svým stanoviskem vydaným v předchozích etapách. Měnit je mohou pouze v případě, že se změnily podmínky nebo poměry v předmětném území. To klade zvýšené požadavky na dotčené orgány, které musí věnovat pozornost každému záměru již od počátku a ne až v závěrečných fázích povolovacích procesů a dodatečně pak přicházet s novými požadavky, kterými by se vlastně neustále celý proces vracel zpět
6. Rozsudek NSS 9 As 141/2012 z 7.11.2013 – k povaze a přezkoumávání závazných stanovisek silničních správních úřadů a jejich náležitostí.
7. Judikát NSS č.j. 6 As 38/2013 z 23.10. 2013 – účast občanských sdružení založených teprve po zahájení řízení a doručování oznámení o zahájení řízení.
8. Proběhla diskuse nad problematikou nového OZ ve vazbě na stavební zákon. Byla diskutována zejm. témata:
a) právní vztahy v SVJ podle nové úpravy a souhlasy se změnou v užívání. Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu. Do působnosti Shromáždění patří o změně účelu užívání domu nebo bytu (ust. § 1208 NOZ);
b) vydržení práva stavby podle ust. § 1243 NOZ;
c) Nařízení vlády č. 366/2013 Sb. o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, které provádí NOZ. Toto nařízení upravujezpůsob výpočtu podlahové plochy bytu v jednotce, části nemovité věci, které jsou společné, podrobnosti o činnostech týkajících se správy domu a pozemku. Ustanovení tohoto nařízení týkající se bytu platí také pro nebytový prostor;
d) Interpretace ust. § 1142 NOZ, podle kterého zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit;
e) Postavení osoby podpůrce podle ust. § 46 NOZ ve správním řízení.
9. Mareček podal informaci k chystanému semináři na téma NOZ a SVJ na 22.1. 2013 pro členy Společnosti. Na stejný den je plánováno i setkání Sekce.
10. Byla podána informace k přípravě a stavu nových pražských OTPP, které mají být vydány do června 2013.
Zapsal: Flegel
