Nové evropské nařízení o stavebních výrobcích

(Bulletin stavební právo 1/2011)

Bulletin Stavební právo v čísle 4/2009 přinesl informaci o probíhající revizi evropské směrnice o stavebních výrobcích, resp. o přípravě nového předpisu, který ji nahradí. Dnes již můžeme konstatovat, že dne 18. ledna 2011 Evropský parlament odhlasoval usnesení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (dále jen Nařízení). Přijetím nového Nařízení se současně zruší až dosud platná Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích (dále jen Směrnice), známá pod označením CPD (Construction Products Direction). Stalo se tak po téměř šestiletém období kdy v průběhu tří let probíhaly intenzivní přípravné práce a následně od roku 2008 časově i věcně náročné projednávání návrhu textu nového předpisu, jehož tvůrcem je Evropská komise. Nový předpis je zkráceně označován jako Nařízení o stavebních výrobcích nebo zkratkou CPR – Construction Products Regulation.

 

Účinnost Nařízení je stanovena na dvacátý den po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie (OJEU) a předpokládaným datem je 1. červenec 2011. Nařízení vyžaduje na rozdíl od směrnice přímou a jednotnou implementaci do národního práva členských států EU, přičemž, datum platnosti a účinnosti je pro všechny členské státy jednotné a shodné. Z důvodu zajištění řádného uplatňování Nařízení, což vyžaduje přiměřeně dlouhou dobu, je jeho účinnost rozdělena do dvou etap. Články týkající se ustanovení o jmenování subjektů pro technické posuzování, oznamujících orgánů a oznámených subjektů, založení organizace subjektů pro technické posuzování a ustavení Stálého výboru pro stavebnictví při Evropské komisi nabudou účinnosti dnem vyhlášení. Ostatní ustanovení Nařízení s ohledem na nezbytnost jejich řádného praktického fungování vstoupí v platnost až 1. července 2013.

 

Předmětem Nařízení je stanovení pravidel, jak formulovat vlastnosti stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám a jak u těchto produktů používat označení CE. V podrobnější formě stanoví pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh, zejména pokud jde o prohlášení o vlastnostech, označení CE, povinnosti hospodářských subjektů, harmonizované technické specifikace, subjekty pro technické posuzování, zjednodušené postupy, oznamující orgány a oznámené subjekty, dozor nad trhem prováděný kompetentními orgány.

 

Ve srovnání se Směrnicí nové Nařízení přináší zejména „zjednodušení“, což bylo hlavním cílem návrhu. Zjednodušení je zejména soustředěno na vyjasnění a omezení administrativní zátěže podniků, především malých a středních, a to prostřednictvím větší pružnosti ve formulacích, používání technických specifikací, jednodušších pravidel pro osvědčování a odstranění prováděcích překážek, které dosud bránily vytvoření plně fungujícího vnitřního trhu se stavebními výrobky. Na základě zkušeností nabytých během mnohaletého praktického uplatňování Směrnice, vedle zjednodušení, jež vyplynula z vyjasnění konkrétních textů, Nařízení dále obsahuje významné množství opatření zaměřených na usnadnění postupu pro získání označení CE. Některá z těchto opatření jsou použita přímo, např. opatření týkající se mikropodniků, kterým bude umožněn zjednodušený přístup k označování CE v případech, kdy s výrobky, jež uvádějí na trh, nejsou spojena bezpečnostní rizika. Zvláštní zjednodušená opatření se také předpokládají pro individuální a nesériové výrobky.

 

Co nového Nařízení přináší:

  • Nařízení obsahuje detailní definici svého předmětu a definuje 20 nejdůležitějších pojmů z oblasti vnitřního trhu se stavebními výrobky, což představuje velmi podstatné rozšíření a zpřesnění oproti dosavadní Směrnici.
  • Institut současného „Prohlášení o shodě“ nahradí nové „Prohlášení o vlastnostech“. Prohlášení o shodě ve smyslu stávajících předpisů je písemné ujištění výrobce nebo dovozce o tom, že výrobek splňuje požadavky technických předpisů a že byl dodržen stanovený postup při posouzení shody.

Prohlášení o vlastnostech, které zavádí Nařízení jako nezbytný předpoklad pro označení výrobku CE, uvádí vlastnosti stavebního výrobku ve vztahu k základním charakteristikám daného výrobku, a to v souladu s příslušnou harmonizovanou technickou specifikací. Podle Nařízení se jedná harmonizovanou normu nebo evropské technické posouzení. Nový předpis tímto respektuje zvláštní povahu stavebních výrobků, které jsou v podstatě meziprodukty určené k zabudování do staveb. Jednotlivé pojmy bezpečnosti nebo veřejného zájmu tak pro stavební výrobky platí pouze do té míry, v jaké dané výrobky přispívají k plnění požadavků na vlastnost stavby, do které mají být zabudovány.

  • Je jasně stanoven zvláštní význam označení CE pro stavební výrobky a díky tomu bude možné vyhnout se případným nejasnostem v souvislosti s ostatními právními předpisy, které používání označení upravují. Označení CE u stavebních výrobků osvědčuje, že informace o vlastnostech výrobku byly získány v souladu s Nařízením a musí být proto považovány za přesné a spolehlivé. Toto označení však neznamená samozřejmou bezpečnost pro jeho použití ve stavbě. Ve smyslu Nařízení stavební výrobek může plnit bezpečnostní ukazatele stavby až poté, kdy byl na základě svých vlastností správně navržen a zabudován do stavby. Tato koncepce je v zásadě v souladu s ustanovením stavebního zákona, jež upravuje požadavky pro návrh a použití stavebních výrobků ve vazbě na základní požadavky na vlastnosti staveb (viz níže).
  • Úpravy v Nařízení se dále týkají např. postupné revize stávajících harmonizovaných technických specifikací s tím, že nové již budou zpracovány podle pravidel nového předpisu, budou ustaveny subjekty pro technické posuzování, notifikující orgány a notifikované osoby budou postupovat podle nových pravidel, bude posílena role dozoru nad trhem, budou vytvořena Kontaktní místa pro výrobky, a další.
  • Významnou změnou, která se mimo jiné dotkne i předpisů upravujících technické požadavky na stavby, je doplnění přílohy č. 1  Nařízení obsahující základní požadavky na stavby o další položku. Příloha definuje celkem sedm základních požadavků na stavby. Původních šest základních požadavků Směrnice přejímá Nařízení pouze s drobnými změnami a navíc doplňuje požadavek zaměřený na posílení ochrany zdraví a životního prostředí.

Základní požadavky na stavby jsou definovány s tím, že stavby jako celek i jejich jednotlivé části musí vyhovovat zamýšlenému použití. Přitom tyto požadavky musí být při běžné údržbě splněny po dobu ekonomicky přiměřené životnosti. V této souvislosti si připomeňme, že  šest základních požadavků na stavby, které Směrnice přinesla významně ovlivnily koncepci národních předpisů upravujících technické požadavky na stavby, požadavky pro návrh a použití stavebních výrobků a předpisy upravující požadavky na vlastnosti stavebních výrobků. Jedná se např. o vyhlášku MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, její „pražskou“ verzi, nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky a další. Z obsahu nového sedmého požadavku je patrné, že spolu s ostatními výhledově ovlivní řadu předpisů pro navrhování a provádění staveb.

Základní požadavky na stavby jsou zaměřeny na otázky bezpečnosti, ochrany zdraví, životního prostředí, konkretizují prvky veřejného zájmu s vazbou na kvalitu stavby a jejich charakteristika je následující:

  1. 1.      Mechanická odolnost a stabilita (Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby zatížení, která na ni budou pravděpodobně působit v průběhu výstavby a užívání, neměla za následek zřícení celé stavby nebo její části, větší stupeň nepřípustného přetvoření,       poškození jiných částí stavby nebo technických zařízení nebo instalovaného vybavení v důsledku většího přetvoření nosné konstrukce, poškození v případě, kdy je rozsah neúměrný původní příčině.)
  2. 2.      Požární bezpečnost (Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby v případě požáru byla po určenou dobu zachována únosnost konstrukce, byl uvnitř stavby omezen vznik a šíření ohně a kouře, bylo omezeno šíření požáru na sousední stavby,         byla brána v úvahu bezpečnost záchranných jednotek.)
  3. 3.      Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí (Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby neohrožovala hygienu ani zdraví jejích uživatelů a sousedů, neměla v celém průběhu životního cyklu nepřiměřeně významný vliv na kvalitu životního prostředí ani klimatu, a to během výstavby, používání i demolice, zejména následkem uvolňování toxických plynů, emisí nebezpečných látek, těkavých organických sloučenin, skleníkových plynů nebo nebezpečných částic do vnitřního nebo venkovního ovzduší, emisí nebezpečného záření, uvolňování nebezpečných látek do pitné vody, podzemní vody, mořské vody nebo půdy, nesprávného vypouštění odpadních vod, emisí odpadních plynů nebo nesprávné likvidace pevného nebo kapalného odpadu, výskytu vlhkosti v částech stavby nebo na površích uvnitř stavby.)
  4. 4.      Bezpečnost při užívání (Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání nebo provozu nevznikalo nepřijatelné nebezpečí nehod, např. uklouznutím, pádem, nárazem, popálením, zásahem elektrickým proudem a zranění výbuchem.)
  5. 5.      Ochrana proti hluku (Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby hluk vnímaný uživateli nebo osobami poblíž stavby byl udržován na úrovni, která neohrozí jejich zdraví a umožní jim spát, odpočívat a pracovat v uspokojivých podmínkách.)
  6. 6.      Úspora energie a tepelná izolace (Stavba a její zařízení pro vytápění, chlazení a větrání musí být navrženy a provedeny takovým způsobem, aby spotřeba energie při provozu byla nízká s ohledem na místní klimatické podmínky a požadavky uživatelů.)

Jak je výše uvedeno, doplněný sedmý požadavek přináší podstatnou změnu, která výhledově ovlivní řadu předpisů pro navrhování a provádění staveb a jeho definice je následující:

  1. 7.      Udržitelné využívání přírodních zdrojů:

Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné použití přírodních zdrojů a:

a)                 recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání;

b)                 trvanlivost staveb;

c)                  použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.

Z formulace sedmého požadavku je zřejmé, že zapadá do rámce udržitelného rozvoje a udržitelné výstavby.  Hlediska udržitelného rozvoje a výstavby se u výrobků sledují od jejich návrhu pro materiály, výrobu, zabudování až po jejich likvidaci. U staveb pak od záměru investice po návrh, realizaci, užívání až po jejich demolici. Zásadní jsou přitom otázky ochrany životního prostředí a úspory energií a je zřejmé, že základní požadavek č. 7 se prolíná se základními požadavky č. 3 a 6 (viz výše). Ve smyslu sedmého požadavku stavební výrobky musí respektovat požadavek vysoké funkční kvality v rámci dlouhodobé životnosti stavby. Při návrhu konstrukce a jeho optimalizaci je proto třeba posuzovat chování konstrukce v rámci celého životního cyklu a uvažovat předpokládané cykly údržby, oprav a výměn jednotlivých částí.

Cílem udržitelné výstavby je snaha o zmírňování negativních dopadů na člověka a životní prostředí, což v praxi např. znamená integraci obnovitelných zdrojů energie již ve fázi návrhu, využití recyklovaných materiálů při výstavbě za účelem ochrany přírodních zdrojů, recyklace materiálů a konstrukcí po demolici, zlepšení tepelných toků v budově, aby se omezila nutnost vytápění a klimatizace a snížily se emise CO2, apod. Prostředkem k udržitelné výstavbě je hledání a uplatňování nových principů konstrukčního a dispozičního řešení, nových materiálů a technologií jejich zpracování, nových technologií výstavby, nových metod posuzování a hodnocení staveb a dalších při současném zachování architektonické a konstrukční variability.

Jitka Víchová

březen 2011

Print Friendly, PDF & Email